Před zápasem jsme se dozvěděli, že nebudeme mít gólmana, takže to s námi opět nevypadalo dobře, naštěstí se této role ujal Vojta a zvládl ji bez jediné chybičky i s několika vynikajícími zákroky. Vstup do utkání byl opět bleskový a po vhozeném autu jsme se po Vencově hlavičce(bylo to spíš rameno nebo paže) dostali do vedení. Chvíli na to, po úspěšném napadání zvyšoval na 2:0 přesnou střelou Widlička. Úvodní čtvrthodinku zakončil Vencův přímák, kterým jsme zvyšovali na 3:0. I poté jsme si vypracovali některé šance, ale spíše jsme se soustředili na obranu, která pod taktovkou, Čtenáře, Lukáše a Fritzla pracovala bezchybně. V druhém poločase začala být hra nahoru, dolu a tak se i soupeř dostal k několika slušným šancím, ale totéž bylo i na naší straně. V utkání už ale další gól nepadl a tak jsme slavili výhru po našem nejlepším výkonu za poslední dobu.

Na to, že jsme si dali hrací den středu, tak se toho od minule moc nezměnilo...Nicméně Ádova individuální akce nás poslala už v první minutě do vedení, pak nás soupeř nechal tvořit, což nám nevyhovuje a hra vypadala tak, jak vypadala. Z nezdarů nás vytáhl až Petr geniální přihrávkou na Vencu a zvýšení na 2:0. Akce na 3:0 byla velice podobná, akorát přihrával Karel. V druhém poločase jsme výrazně zlepšili hru, začali jsme si i přihrávat a jenom díky naší neschopnosti v zakončení jsme přidali už jen jeden gól. Po Karlově přihrávce před prázdnou bránu zvyšoval z blízka Venca na 4:0. Snad jsme se rozehrávali a v příštích zápasech se nám bude dařit lépe, ještě bych zmínil tristní výkon rozhodčího, ne, že by jeho počínání mělo vliv na výsledek, ale za celých 60 minut zapískal snad jen jednou dobře.

Velmi vyrovnané a bojovné utkání, které Čelzí v posledních chvílích prohrála 23:1. Je třeba i pochválit gólmana Čelzí, který i přes svůj handicap - je hluchoněmý a chybí mu ukazováček na pravé ruce, několikrát tým Čelzí podržel. Respekt.

A je to tu zase. Po roce byla znovu do chodu uvedena myšlenka zrealizovat přípravu našeho vychlastaného týmu na severu Čech v podhůří Jizerských hor. Na podzim jsme soustředění vynechali a hned jsme zažili nejhorší sezónu od dob našeho vzniku a tak bylo jasné že si podobnou chybu nemůžeme dovolit zopakovat. Jelikož máme stále v dobré paměti, co se tu dělo na jaře předešlého roku, nezbývá než zavést alespoň částečný zákaz alkoholu. Minule to bylo opravdu šílené a kdyby to probíhalo stejně, těžko by se pak tato akce mohla honosit přízviskem FOTBALOVÉ soustředění. Jelikož z toho ale zase nechci dělat protialkoholní léčebnu, poprosil jsem alespoň ostatní aby se zdrželi ranního lití a zbořili se když už, tak alespoň po odpoledním zápase. K mému velkému údivu se nám to opravdu povedlo dodržet, díky čemuž jsme odehráli minimálně dvanáct hodin kvalitních zápasů, což je mimochodem větší porce minut než odehrajeme za celou sezónu Hanspaulky. K tomu se konečně také jednou přidalo krásné počasí, jež nám na předchozích výjezdech do této lokality dělalo jen samé naschvály. Musím přiznat, že jsem opravdu spokojený s průběhem akce a to především po fotbalové stránce. ale i jako team building to nebylo špatný a ani jsme k tomu nepotřebovali 100 piv. Až do neděle to vypadalo že se ani pít nebude, ale pak přecijen uhodilo a to velice náhle. K tomu se ale teprve dostaneme, protože tento report se jak je již z názvu patrno bude právě pitím výhradně zabývat. Titul alkoholika soustředění má tak starou tradici jako je soustředění samo. Právě o něj i letos usilovala celá řádka kandidátů, z nichž však vyčnívali dva jasní favorité, kteří si to měli rozdat o třetí titul a zároveň vavřín pro největšího notorika Čelzí všech dob. Mou milou povinností je Vám tyto borce nyní představit. Vážení a milý čtenáři, představuji Vám člověka, kterého se bojí rumunští žebráci i maďarští bezdomovci, trosku jež připomíná spíš zvíře či věc než člověka, pána jež si plete záchod s prostorem za barem, podstoupil koupel ve vlastních blitkách a nezřídka kdy měl celodenní okno. Dámy a pánové, toto je velký favorit, dvojnásobný držitel a obhájce titulu alkoholika soustředění, mistr ADAM MOOOOOODRÝÝÝÝÝÝÝ. Nyní bych znovu prosil o pozornost. Mám tu neskonalou čest Vám představit člověka, který díky alkoholu skončil ve 14 v nemocnici, v 15 na záchytce a o rok později dokonce před soudem. Maniaka jež dokáže vypít za jediný týden 100 piv, chodí častěji nahý než oblečený, nezalekne se v bitce ani Chucka Norrise a tvrdě bojuje za legalizaci dětského porna. Dámy a pánové, máte před sebou alkoholovou ikonu Čelzí, dvojnásobného alkoholika soustředění, MARKA “HOOLIGANA“ LOOOOOJKÁÁÁÁÁSKAAAAA. Myslím že nemusím nic dodat. Těžko si lze představit, že do tohoto souboje někdo vstoupí a to i vzdor zoufalé snaze Adamovy přítelkyně z něj konečně udělat osobu na úrovni. Nicméně pojďme se tedy podívat na to jak si oba favorité vedli a zda se jim na paty nezačali lepit další. Z tohoto plebsu mohl vykouknout především Matěj Sedmidubský, známý spíše jako Juan Rodrigo de la Cruz Sanchéz. Jeho hlavní zbraní měla být malá výdrž a tato dispozice se při malém množství lihu na chatě mohla ukázati klíčovou. Dále tu máme Petra a Karla, jistě kvalitní alkoholiky, ale oba spojuje jeden velký problém. Jsou to řidiči. Z dalšího osazenstva se Markovi s Ádou jen těžko mohli rozklepat kolena. Nikoho by asi nenapadlo že by třeba Venca či Hromada měli potenciál na to se zbořit tak jak to dělává naše bezkonkurenční dvojice. A Hřebík?...ten nikdy nebude dělat takový krávoviny jako nakrátko střižený slávista, či jeho největší rival. Zbývám já, rozhodně nemám problém držet na poli alkoholu s kýmkoliv krok, ale v můj neprospěch hraje fakt, že na vlastní chatě raději hlídám aby to tu neshořelo, než abych byl tím kdo se v moci alkoholového opojení stane potencionálním žhářem. Ano, pro dvě největší alkoholové osobnosti hovoří i pohled v čase zpět. Nikdo jiný než tito dva, vyjma jednoho sporného titulu, nedokázal slavný titul uzurpovat. Velký souboj se ale nekonal. Denní spotřeba i těch nejpovolanějších alkoholiků nepřesahovala dva litry piva a to od čtvrtka až do osudové neděle. Ve srovnání s orgiemi z loňského jara se nedělo vůbec nic. Asi byla cítit absence primitiva číslo jedna, pana Eduarda Málka. Ještě při odchodu celé bandy na oběd do Chlíva nic nenasvědčovalo tomu, že by byl někdo schopen pozvednout prapor a vrátit instituci alkoholika soustředění zašlou slávu. Největší hvězda z Bílé hory se dokonce za celou dobu nedotkla ani kapky alkoholu a při obědě před sebe nechal postavit sklenici kofoly. Jenže byla to zatím jen dřímající sopka. Ani ostatní se příliš nečinili. Zůstává až rozum stát že si více lidí objednalo nealko nápoj než pivo. Áda se již těšil že mu spadne do klína bez boje třetí titul, ale cesta do chaty ukázala že vše bude úplně jinak. Na trase Chlív – chata totiž nejde minout sněhově bílou budovu místní cukrárny. Leckdo si asi poklepe na čelo, že studie alkoholismu hráčů Čelzí se vůbec zmiňuje o místě zasvěceném zákuskům a krémovým pochutinám. Jenže právě zde se mělo rozhodnout. Panák za 8 korun, tomu jsme ani nemohli odolat Marek do sebe kopl první kapku alkoholu za celou dobu pobytu a hned chytil slinu. Druhá runda byla pro většinu osazenstva též závěrečná, ale Mára s Hromadou se rozhodli pro návrat do tohoto zařízení. Motivací byla sličná osmnáctka za pultem a také levný chlast. Měli dvě hodiny do zavíračky, však tento krátký čas na který jsme je ponechali bez dozoru jim stačil na to aby se totálně proměnili jejich osobnosti. Myslím že zápis z chatového deníku zcela přesně vystihuje nastalou situaci. Píše se v něm doslova: ,,Zničili jsme kariéru jedné místní cukrářky když jsme jí zpili natolik že si nablila do zákusků!“ Karel pro oba provinilce musel dojet autem a samotné nás překvapilo jak až moc to pánové zchytali. Ani jeden z nich nedržel balanc a zatímco Marek začal řádit po chatě a okolí, Hromada se opřel o stromek a vytvořil pod ním mohutný rybník ze zvratek. Když to venku celé zeblil, uložili jsme ho spát. Až posléze jsme u jeho lože objevili další obrovský koláč tvořený jeho obědem. V tu dobu již Hooligan cestoval znovu do vesnice za opilou prodavačkou. Jeho touha po sympatické prodavačce byla natolik silná že i ve svém stavu došel ke kilometr vzdálené cukrárně i podruhé. Nyní zde na něj namísto povolné mladé dámy čekali nabroušení rodiče, kteří byli zároveň majiteli zařízení, jehož pověst právě výrazně utrpěla. Ti našeho obránce neviděli rádi a tak muselo zasáhnout až doprovodné vozidlo a Karel podruhé kořalu číslo jedna vysvobodil a dotáhl zpět na chatu. Více nám toho pan Lojkásek již nepředvedl a záhy po svém příjezdu vytuhnul. Na mě, Ádu a Petra zbyli 3 lahve rumu. Ty v tuto chvíli rozhodovali už jen o bronzové medaili. Tu nakonec v pohodě urval Áda. Souboj mezi Markem a Jirkou byl rozhodnut na praporky pro Hooligana pro jeho větší aktivitu v podroušeném stavu. Zisk třetího titulu jen potvrdil jeho výsadní postavení. Kromě toho na všech ostatních soustředěních, kde na metu nejvyšší nedosáhl, obsadil druhé místo a tak se nedá nic namítat, když ho prohlásím za největšího notorika který kdy nastoupil za Čelzí. Jeho umění se nedá konkurovat a pokud je ve formě, nemá konkurenci. A že bývá ve formě často...

Rad bych ted shrnul Nasi prvni sezonu v 6. lize hanspaulky:) I pres prvotni pocit horkosti ze zaverecnyho zapasu s pyjavicema, musim rict, ze se jednalo o celkem podarenou sezonu, prohrali sme 2 zapasy z 11 coz myslim, ze je celkem slusny, samozrejme v pristi sezone se vratime k puvodni taktice neprohrat zadnej zapas:) Do pristich sezon se ovsem musime poucit a zacit zapasy typu s Fugasem nebo Jesterkama dotahovat do viteznych koncu, protoze to byly presne tyhle zapasy, ktery nas staly postup a ne ty posledni dva. Na svinich sem sice nebyl, takze nevim jaky to bylo, ale myslim, ze v poslednim zapase sezony, byly Pyjavice lepsi nez my, byly rychlejsi a tak nak celkove kdyz sem na to koukal ze stridacky my prisly lepsi nez my. Takze konecny hodnoceni myslim celkem slusny, ackoliv sme mohli dopadnout i lip:)

Jsem moc nachcanej na to abych se mohl učit a tak píšu aspoň reporty:)...Deváté kolo si pro nás připravilo přímý souboj o druhé místo v tabulce. Mírně lepší výchozí pozici měli Los Bimbananos kterým stačilo na udržení jejich pozice jen remizovat. Utkání ovlivnil déšť, protože vše pak klouzalo a rychle odskakovalo, s čimž se hráči vyrovnávali zprvu jen ztěžka. My se sešli v neuvěřitelném počtu 10 lidí!!!...chyběl akorát stále zraněný Hřebík. Rozdělili jsme proto tým na Elitní a Jelitní lajnu. Na výkop nastoupili jelita a kupodivu se na úvod zápasu prezentovali líp než elita. Karel snad hned při druhém střídání z úhlu vypálil a míč překvapivě zapadl do brány. Do poločasu se z obou stran kladl důraz více na obranu a dopředu se nikomu moc nechtělo. Druhá půle byla jiná. Marek při nástupu na hřiště řekl že si dá vlastňák a hned za minutu to opravdu udělal, když soupeřovu přihrávku naslepo doprdele na nikoho neomylně zasunul do naší brány. Naše odpověď ale přišla hned vzápětí. Karel na mě načasoval přihrávku na hranici pokutového území tak dokonale, že mě to až zaskočilo a umožnil mi ta pohodlně skórovat. Poté začala jelitní lajna celkem kazit a dostala se pod tlak. Naštěstí se rozehráli naše hvězdy a při jejich střídáních jsme se drželi daleko od naší brány. Los Bimbananos hráli vše na jednoho vysokého útočníka, který se ale skoro nedal bránit a chvílema to dost smrdělo, jenža pak utekl Venca a bylo to o dva góly. Soupeř to ještě zdramatizoval, když formu hledající Hooligan nezvládl souboj uvnitř šestnáctky a nechal toho vysokýho vlasáče zakončit. Jenže to nás paradoxně spíš nakoplo a závěr jsme sehráli naprosto suveréně. Nejdřív jsem dal na 4:2 hlavou a pak soupeře definitivně zlomil Vašek když světe div se konečně proměnil samostatný nájezd na golmana a zápas tak skončil pro Los Bimbanaos až dost krutým výsledkem. Zápas tak jednoznačný jako výsledné skóre nebyl a ukázalo se že byli tak vysoko v tabulce právem!

Toto měl být jeden z mála zápasů pkfl, kde nám mohla reálně hrozit porážka. O to víc jsme se mohli obávat když se ze zápasu začali odhlašovat obvyklé opory týmu. Ze zápasu kromě dlouhodobě zraněného Hřebíka odpadli i Lukáš, Kubuš a Venca. Dalším andicapem měl být alkohol v krvi Lojkyho a Dana Moravce. Sečteno podrtženo, sestava na hovno! Ale i v takové se dá hrát a vyhrát a my si to dneska dokázali. Přestože soupeř byl naopak v nejsilnější sestavě co jsem je kdy viděl, neměl v úvodu žádnou převahu. Šance si nevytvářel v první půli nikdo. My nastřelili pouze jednou tyč a B11 zahrozila také jen jednou a ještě k tomu ne moc nebezpečně. V druhé půli nám začali docházet ve zničujících klimatických podmínkách síly a soupeř toho málem využil. Po zkratu Petra se ocitl před prázdnou brankou, ale nepochopitelně se skóre neměnilo. Podruhé na hráče B11 zívala prázdná brána po faulu na našeho golmana, ale ani tentokrát to nic neznamenalo. My jsme též mohli vstřelit gól, ale ani Ádova střela z metru ani moje tyčka neznamenali nic víc než pouhé varování. Rozhodující moment zařídil Karel, když znovu trefil tyč, ale nešťasný golman soupeře si odražený míč sám hodil do brány. Pak už nebyl problém zbytek zápasu odehrát na jistotu a zajistit si tak na pkfl titul ve 3.B lize!!!

když si na to vzpomenu tak by se znova musel nasrat...a proto to zkrátim. V utkání jsme byli lepší, ale když 4krát trefíme tyč místo brány tak už fakt nevim...soupeř předvedl málo fotbalu a hodně keců na sudího, my zas předvedli docela dost fotbalu a málo keců, takže jsme to v tomhle měli 1:1...no a tak dopadl i výsledek, takže to asi skončilo jak mělo

Tak jsme se tentokrát sešli bez našeho kapitána a jelikož chyběl i jeho zástupce Kubuš, tak se nevědělo kdo má kapitánskou pásku převzít. Volba padla z prdele na Hooligana, ale pod jeho vedením jsme měli sehrát jeden z nejpovedenějších zápasů jara. Začali jsme Ádouvou chybou v obraně po které soupeř málem přepůlil tyč, ale pak náš dlouhovlasý záložník rozehrál koncert i před bránou soupeře a ten se nestačil divit. Dvě zkušená zakončení znamenala naše vedení 2:0. Navíc velmi brzo poté dvojice Venca-Karel šla proti tříčlenné zformované obraně. Nevim jestli Karel vypadá tak strašně nebezpečně, ale všichni tři hráči se vrhli na něj a na Vencu úplně srali a ten kupodivu vzniklé situace využi a proměnil samostatný nájezd. I ve čvtrté trefě měl hodně prsty Karel. V pokutovém území se neunáhlil a nezištně PŘIHRÁL!!! Další tři trefy si už Karel rezervoval pro sebe a oslavil tak velmi povedený návrat do sestavy...jinak ale skvělej týmovej výkon, soupeře jsme předčili výrazně především v pohybu. Když i takovej Karel jim v pohodě utíkal, co s nima asi pak musel předvádět Vašek:)..jen zas ta koncovka ve druhý půli byla tragická, mohli jsme dát klidně 15 gólů...

Boj o alkoholika pátého soustředění Čelzí Dne 27.3.2009 začínalo již páté soustředění týmu Čelzí v Mníšku u Liberce. My se nyní nezaměříme na fotbal, ale na boj o nejprestižnější vyznamenání jakého se může hráči Čelzí dostat a sice titul alkoholika soustředění. Začněme pohledem do historie. Na prvním soustředění nedal konkurenci vůbec žádnou šanci Áda, když představil svoji one man show a nechal celý zbytek týmu jen užasle přihlížet. Nebýt Vaška asi by i skončil v ohni, takto ho celé dovádění stálo jen spoustu šrámů a celodenní okno. Na druhém soustředění se moc nepilo a tak bylo sporné jestli vůbec titul udělovat. Pokud by se tak stalo, náležel by asi mně, ale bylo to hodně nezasloužené vítězství. Třetí soustředění zase proměnil ve svou exhibici Marek, když dokázal za týden vypít neuvěřitelných sto piv. Tím všechny soupeře naprosto setřel a jeho hlavní konkurent Hřebík za ním zaostal rozdílem třídy. Na čtvrtý výlet do Mníšku jsme vyrazili jen ve čtyřech, paradoxně jsme si zde zahráli fotbal skoro nejvíc. Pilo se zde překvapivě v rámci mezí, jenže pak přišla cesta domů. Místo abychom se před klíčovým zápasem pkfl šetřili, koupil Marek dva litry Burčáku na osobu. Sám vypil ještě většinu mého podílu a při cestě pražským MHD si natropil takový ostudy, že až marno vyprávět. Získal tak druhý titul po sobě a stal se neomezeným vládcem našeho týmu na poli alkoholu. To byl jen takový krátký pohled do historie, nyní se zaměřme na to jak to probíhalo nyní… Nejdříve bych se zastavil u účastníků a jejich preferencí. Na prvním místě byl favorit favoritů Marek. Nikdo si zprvu nepřipouštěl, že by právě tato ikona nedokončila svůj hattrick. Hlavním oponentem mu měl být chuligán a náhradní golman Čelzí Eda zvaný Primitiv narychlo povolaný poté co náš první brankář Jakub na poslední chvíli odřekl svoji účast. Černým koněm turnaje zůstával můj nejmladší bratr Matěj, který se jako nadějný dravý junior začínal prokousávat mezi elitu. Dalším lidem už se moc nadějí nedávalo, veterán Áda podle mínění odborníků již patřil do starého železa a snad jen Karel věštil jeho cemeback na výsluní. Právě Karel byl takovou malou neznámou, ale od první chvíle ukazoval že sem nepřijel pít, ale spíše hrát fotbal. Hřebík naproti tomu ani v nejzlitějším stavu nedělá takový kraviny aby Marka či Edu mohl potrápit. Já, Petr, Terka a především Vašek jsme vyráželi do pole v roli velkých outsiderů. Naději na dobrý start jsme měli já, Hřebík a Terka, protože jsme dorazili na místo určení už ve dvě hodiny odpoledne. Po třech pivech se náš postup ale zastavil a zatímco Terka šla dospat spánkový dluh z předešlého dne, my s Hřebíkem jsme šli trénovat hlavičkování. Ani Áda, který okolo páté dorazil prapor chlastání nepozvedl. O to se nenapodobitelným způsobem postarali až Marek s Edou, jejichž hlasité skandování bylo slyšet skoro až od vzdáleného nádraží. Oba sotva chodili a bylo jasné, že hned od začátku naplňují role výrazných favoritů. Marek s Edou to měli nyní pevně ve svých rukou. Nyní se tedy čekalo na příjezd konkurence. Karel, Vašek, Matěj a Petr dorazili již ve chvíli, kdy Marek místo dříví házel do kamen své školní sešity. Jako první se z šoku oklepal Matěj a kopl do sebe hodně velkou lampu. To ho navnadilo začít totální stíhací jízdu. Matěj nastoupil v takovém tempu, až se tajil dech. Nebyla ještě ani půlnoc a divoká pitka již byla v plném proudu. Jestli si sousedi někdy ztěžovali na přílišný hluk, tak nevim co chudáci museli dělat teď. Nemá cenu podrobně rozebírat detaily každé vylomeniny, k níž se především silná trojka dnešního večera nachomýtla. Stačí si jen shrnout, jak dopadlo pořadí po prvním soutěžním dnu. O medailích se zdálo býti skoro již rozhodnuto. Trojice Marek, Eda a Matěj nechala zbytek startovního pole daleko za sebou. Na čtvrtou příčku se nesměle posunul Áda, za ním už to bylo vyrovnané i když většina nejmenovaných předvedla podprůměrný výkon a na titul již mohla stěží pomýšlet. Přesuňme se však nyní do druhého dne. V něm se již od samého rozednění pasoval do role pronásledovatele Áda a začal dokazovat, že má silná rána. Při fotbale trošku nabourali svojí životosprávu ještě Marek, Hřebík a Eda. Odpoledne začínám pít i já s Karlem a Petrem, ale tempo není valné. Všichni šetří síly na večer, který již může hodně napovědět. Nejvíce se do toho opírá Matěj, jenže jakožto nezkušenému benjamínkovi se mu nepovedlo odhadnout ideální tempo a příliš rychle vytuhnul, aniž by se pořádně předvedl. Tím uvolnil ruce svým největším konkurentům a ti nezaváhali. Marek mírně trhnul Edu a už to začínalo vypadat pro něj velice slibně. Do souboje však ještě přispěchal velmi podceňovaný Áda a vytvořil si slušnou pozici na stíhací jízdu posledního dne. A právě Áda byl v hlavní roli především v neděli. Již dopoledne se mu podařilo dotáhnout na vedoucí duo a postupem času začal získávat větší a větší převahu. Matěj již z boje odpadl, vaz mu zlomila především nezkušenost, ale slušný potenciál rozhodně předvedl. Asi ve dvě hodiny odjelo pět lidí autem a zbyli jsme tu jen já, Áda, Marek a Eda. Rozhodli jsme se cestovat vlakem a právě cesta domů měla rozhodnout. V Mníšku jsme se na rozcestí rozhodovali jestli se zachovat jako normální lidi a jít rovnou na vlak a nebo jestli se zachovat jako totální vymaštěný prasácký kreténi a vzít to ještě přes vesnická napájecí zařízení. Ten kdo nás jen trochu zná, ví jak to dopadlo. Mega kalbu odstartoval panák v cukrárně a poté 6 panáků a řádka piv v hospodě. V Liberci jsme již o sobě sotva věděli. Do nedostižného trháku se zde však dostal Áda. Ten se rozvzpomněl na staré dobré časy a ukázal těm mladejm jak se má pít. Do vlaku jsme ho již donesli a v něm si pak ustlal na vlastních blitkách. Ne, že bysme my ostatní byli střízlivý, k tomu jsme měli na míle daleko, ale Áda nás totálně deklasoval, když se znovu podíval až na práh života a smrti. Ano, až tak daleko musí člověk zajít když chce dosáhnout na metu nejvyšší. Áda tak získal po skvělém výkonu již svůj druhý titul a dotáhl tak hvězdu hvězd Marka Lojkáska. Vystřízlivět se mu prý povedlo až za tři dny. Každý piják může potvrdit, že to je dost slušný počin. Na závěr ještě skoukněte výsledné pořadí tak jak mi to přišlo a s konstatováním, že překvapivým vítězem se stal Áda se s Vámi loučím… 1. Áda 2. Marek 3. Eda 4. Matěj 5. Vojta 6. Hřebík 7. Petr 8. Terka 9. Karel 10. Vašek

Boj o alkoholika pátého soustředění Čelzí Dne 27.3.2009 začínalo již páté soustředění týmu Čelzí v Mníšku u Liberce. My se nyní nezaměříme na fotbal, ale na boj o nejprestižnější vyznamenání jakého se může hráči Čelzí dostat a sice titul alkoholika soustředění. Začněme pohledem do historie. Na prvním soustředění nedal konkurenci vůbec žádnou šanci Áda, když představil svoji one man show a nechal celý zbytek týmu jen užasle přihlížet. Nebýt Vaška asi by i skončil v ohni, takto ho celé dovádění stálo jen spoustu šrámů a celodenní okno. Na druhém soustředění se moc nepilo a tak bylo sporné jestli vůbec titul udělovat. Pokud by se tak stalo, náležel by asi mně, ale bylo to hodně nezasloužené vítězství. Třetí soustředění zase proměnil ve svou exhibici Marek, když dokázal za týden vypít neuvěřitelných sto piv. Tím všechny soupeře naprosto setřel a jeho hlavní konkurent Hřebík za ním zaostal rozdílem třídy. Na čtvrtý výlet do Mníšku jsme vyrazili jen ve čtyřech, paradoxně jsme si zde zahráli fotbal skoro nejvíc. Pilo se zde překvapivě v rámci mezí, jenže pak přišla cesta domů. Místo abychom se před klíčovým zápasem pkfl šetřili, koupil Marek dva litry Burčáku na osobu. Sám vypil ještě většinu mého podílu a při cestě pražským MHD si natropil takový ostudy, že až marno vyprávět. Získal tak druhý titul po sobě a stal se neomezeným vládcem našeho týmu na poli alkoholu. To byl jen takový krátký pohled do historie, nyní se zaměřme na to jak to probíhalo nyní… Nejdříve bych se zastavil u účastníků a jejich preferencí. Na prvním místě byl favorit favoritů Marek. Nikdo si zprvu nepřipouštěl, že by právě tato ikona nedokončila svůj hattrick. Hlavním oponentem mu měl být chuligán a náhradní golman Čelzí Eda zvaný Primitiv narychlo povolaný poté co náš první brankář Jakub na poslední chvíli odřekl svoji účast. Černým koněm turnaje zůstával můj nejmladší bratr Matěj, který se jako nadějný dravý junior začínal prokousávat mezi elitu. Dalším lidem už se moc nadějí nedávalo, veterán Áda podle mínění odborníků již patřil do starého železa a snad jen Karel věštil jeho cemeback na výsluní. Právě Karel byl takovou malou neznámou, ale od první chvíle ukazoval že sem nepřijel pít, ale spíše hrát fotbal. Hřebík naproti tomu ani v nejzlitějším stavu nedělá takový kraviny aby Marka či Edu mohl potrápit. Já, Petr, Terka a především Vašek jsme vyráželi do pole v roli velkých outsiderů. Naději na dobrý start jsme měli já, Hřebík a Terka, protože jsme dorazili na místo určení už ve dvě hodiny odpoledne. Po třech pivech se náš postup ale zastavil a zatímco Terka šla dospat spánkový dluh z předešlého dne, my s Hřebíkem jsme šli trénovat hlavičkování. Ani Áda, který okolo páté dorazil prapor chlastání nepozvedl. O to se nenapodobitelným způsobem postarali až Marek s Edou, jejichž hlasité skandování bylo slyšet skoro až od vzdáleného nádraží. Oba sotva chodili a bylo jasné, že hned od začátku naplňují role výrazných favoritů. Marek s Edou to měli nyní pevně ve svých rukou. Nyní se tedy čekalo na příjezd konkurence. Karel, Vašek, Matěj a Petr dorazili již ve chvíli, kdy Marek místo dříví házel do kamen své školní sešity. Jako první se z šoku oklepal Matěj a kopl do sebe hodně velkou lampu. To ho navnadilo začít totální stíhací jízdu. Matěj nastoupil v takovém tempu, až se tajil dech. Nebyla ještě ani půlnoc a divoká pitka již byla v plném proudu. Jestli si sousedi někdy ztěžovali na přílišný hluk, tak nevim co chudáci museli dělat teď. Nemá cenu podrobně rozebírat detaily každé vylomeniny, k níž se především silná trojka dnešního večera nachomýtla. Stačí si jen shrnout, jak dopadlo pořadí po prvním soutěžním dnu. O medailích se zdálo býti skoro již rozhodnuto. Trojice Marek, Eda a Matěj nechala zbytek startovního pole daleko za sebou. Na čtvrtou příčku se nesměle posunul Áda, za ním už to bylo vyrovnané i když většina nejmenovaných předvedla podprůměrný výkon a na titul již mohla stěží pomýšlet. Přesuňme se však nyní do druhého dne. V něm se již od samého rozednění pasoval do role pronásledovatele Áda a začal dokazovat, že má silná rána. Při fotbale trošku nabourali svojí životosprávu ještě Marek, Hřebík a Eda. Odpoledne začínám pít i já s Karlem a Petrem, ale tempo není valné. Všichni šetří síly na večer, který již může hodně napovědět. Nejvíce se do toho opírá Matěj, jenže jakožto nezkušenému benjamínkovi se mu nepovedlo odhadnout ideální tempo a příliš rychle vytuhnul, aniž by se pořádně předvedl. Tím uvolnil ruce svým největším konkurentům a ti nezaváhali. Marek mírně trhnul Edu a už to začínalo vypadat pro něj velice slibně. Do souboje však ještě přispěchal velmi podceňovaný Áda a vytvořil si slušnou pozici na stíhací jízdu posledního dne. A právě Áda byl v hlavní roli především v neděli. Již dopoledne se mu podařilo dotáhnout na vedoucí duo a postupem času začal získávat větší a větší převahu. Matěj již z boje odpadl, vaz mu zlomila především nezkušenost, ale slušný potenciál rozhodně předvedl. Asi ve dvě hodiny odjelo pět lidí autem a zbyli jsme tu jen já, Áda, Marek a Eda. Rozhodli jsme se cestovat vlakem a právě cesta domů měla rozhodnout. V Mníšku jsme se na rozcestí rozhodovali jestli se zachovat jako normální lidi a jít rovnou na vlak a nebo jestli se zachovat jako totální vymaštěný prasácký kreténi a vzít to ještě přes vesnická napájecí zařízení. Ten kdo nás jen trochu zná, ví jak to dopadlo. Mega kalbu odstartoval panák v cukrárně a poté 6 panáků a řádka piv v hospodě. V Liberci jsme již o sobě sotva věděli. Do nedostižného trháku se zde však dostal Áda. Ten se rozvzpomněl na staré dobré časy a ukázal těm mladejm jak se má pít. Do vlaku jsme ho již donesli a v něm si pak ustlal na vlastních blitkách. Ne, že bysme my ostatní byli střízlivý, k tomu jsme měli na míle daleko, ale Áda nás totálně deklasoval, když se znovu podíval až na práh života a smrti. Ano, až tak daleko musí člověk zajít když chce dosáhnout na metu nejvyšší. Áda tak získal po skvělém výkonu již svůj druhý titul a dotáhl tak hvězdu hvězd Marka Lojkáska. Vystřízlivět se mu prý povedlo až za tři dny. Každý piják může potvrdit, že to je dost slušný počin. Na závěr ještě skoukněte výsledné pořadí tak jak mi to přišlo a s konstatováním, že překvapivým vítězem se stal Áda se s Vámi loučím… 1. Áda 2. Marek 3. Eda 4. Matěj 5. Vojta 6. Hřebík 7. Petr 8. Terka 9. Karel 10. Vašek

Nejprve bych rád poděkoval Lukášovi, bez něhož bych nemohl přidat tento komentář, zase sem zapomněl jméno soupeře, takže díky. Po návratu kanonýra, kapitána týmu, se do naší hry opět vrátila tolik postrádaná jistota a lehkost hry. Dokázali jsme tak zatlačit do kolen i tak silného soupeře, jakým byl Slavoj. Soupeř vypadal velice fotbalově, obzvláště dresy budily dojem neporazitelnosti jejich majitelů. Přiznám se, že jsem měl již před zápasem stažené půlky a až příchod našeho spielmachra mě uklidnil, Petr přece na PKFL góly dáva, říkal jsem si. Zápas začal v neskutečném tempu, soupeř do nás začal ve čtyřech šíleně šlapat, chvíli nám trvalo, než jsme díky neomylnému vedení nabyly onu již zmíněnou jistotu. Je třeba podotknout, že terén, beton s tunou písku, zlobil všechny naše hráče, ale kdo by se s touto nesnází srovnal lépe, než právě náš kapitán. Jeho neomylné zpracování, přesné nahrávky a tvrdá střelba očividně naháněla soupeři strach a nestyděli se ho proto zdvojovat, někdy i ztrojovat. Po nesmělém začátku se nám konečně podařilo prolomit soupeřovu velice dobře bránící obranu. Nevím, jak je to možné, ale gól vstřelil Vašek, hráč od kterého by to nikdo před zápasem nečekal. Po nepopsatelném průběhu zápasu dokázal soupeř srovnat. Marek dělal co mohl, ale soupeřův útočník disponující neskutečným arzenálem kliček nedal našemu bekovi žádnou šanci. V půlce druhé půle bohužel museli Vojta s Vencou odejít, naštěstí opět zřejmě nebyl pán bůh doma Venca dal po mém autovém vhazovaní gól hlavou, takovou šouru, darmo mluvit. Tento stav vydržel až do konce utkání, s odchodem nejslabších článků mužstva se do hry dostal nový náboj. Rychle jsme kombinovali, drželi balón ve středu hřiště, dělali ze soupeřů diváky. Za zmínku už stojí zřejmě jen jedna z posledních akcí, kdy jsem zcela nahodně klopýtl, přičemž se mi podařilo získat balón. Všichni víte, jak stašně pomalu běhám, takže je zázrak, že mi za zády zůstali všichni soupeři, kromě posledního obránce soupeře. Dvakrát jsem zakopl, což zmátlo jak beka, tak brankáře, aby toho nebylo málo, úplnou náhodou mnou zakopnutý balon nalezl zcela osamoceného Petra. Petr velice zkušeně obhlédl prázdnou bránu a rozhodl se gól darovat raději mně. Zcela excelentně mi příhrál do nohy, kterou jsem naštěstí nechal metr za sebou. Hrozně jsem si věřil a proto jsem si troufl balón vrátit Petrovi zpět, tentokrát už mi ale brankář dýchal na záda a obránce mě chtěl přejet. Ale jak říkám, nedostat balón do nohy, asi bych si na takovouto finesu netroufl. Petr s připraveným balónem naložil dle očekávání, z neskutečné vzdálenosti 2m vystřelil jeho tak často skloňovanou dělovku, z brankáře se stal divák. Škoda jen, že zrovna zafoukal velice silný poryv větru a Petrem vypálená střela se svezla mimo tyče soupeřovi branky. Ale jak se říká, za počasí nikdo nemůže a věřím tomu, že za normálních povětrnostních podmínek by náš kapitán neomylně, jak sám říká zkušeně, vymetl pavučinky v soupeřově brance. Jsem rád, že návrat kapitána přinesl tolik potřebné body a snad si Petr udělá v úterý čas a dorazí.

Jak už to tak bývá vůbec nevim, jak se ty máničky co proti nám vyběhly jmenovaly. Jedno je jistý, hráli jsme na pískovišti, kde tentokrát bruslili všichni, nejen Adolf. Jako kapitán jsem měl oproti Petrovi velkou výhodu, měl jsem možnost nasadit pět hráčů do pole, páč Petr chlastal v Písku. Faktem je, že jsme hráli s přílišným respektem a nikdo nedbal mých pokynů hrát v klidu a po zemi. Ale to je buřt, zápas to byl naprosto ukázkovej, náš nefotbalovej vzhled soupeře ukolébal a remízu s náma brali jako prohru. Rád bych zavzpomínal na dva největší soupeřovi špílmachri, nepochybně to museli bejt ty dva nagelovany kkti, který na sebe celej zápas křičeli a nadávali si do zrzavejch mrdek, což bavilo nejen nás, ale i rozhodčí. Jinak sme hráli hnusně a blbě, ale zase to na body stačilo. První gól jsme dostali bez brankáře, druhej kvůli Petrovu syndromu: nevim koho mám..ale jinak nás chválim, nebejt těhle dvou chvilek, tak jsme je rozsekali 2:0 :-)

mezi dva remízový zápasy se vklínil remízovej přátelák...v sestavě celkem na piču(hlavně chyběl golman) jsme hráli s nejlepším týmem 3A ligy v PKFL...soupeře jsme docela přehráli, ale jejich golman vytahoval místy až neuvěřitelné zákroky a nešlo mu dát góla...kurva ale už se na ty plichty vyserem a začnem zas vyhrávat ne?

Naše série je u konce. Došlo k tomu v podivném a přitom úplně normálním zápase. Každopádně tento zápas měl svojí osobitou předehru, která spočívala v tom, že se mělo sejít maximálně 4 lidi. Na stránkách k se k tomuto mači hlásili jenom dva lidi a to já a Vojta. Když sem cestou v autobuse potkal akorát Vojtu (Mrdka z krtka potkala Robbena), tak jsem začal pochybovat o smyslu naší cesty. Cestou sme potkaly Karla (musim se přiznat, že sem něco řikal na zápase o sřelcích, ale blbě sem si to pamatoval, řikal sem mrdky (Mrdka z krtka roznášela mrdky)). O to větší překvapení jsem zažil, když jsem se dozvěděl, že nakonec přšel vlastně celej tým, včetně kapitána, co my eště den před zápasem tvrdil, že nepude. Obrana nakonec byla vlastně kompletní a v útoku byly pouze malé absence. Hlavní bylo, že nechyběl nikdo klíčový. Trocha faktů: Chcalo, jak my vochcáváme Vojtovu chatu, když se utrhnem ze řetězu. Soupeřů bylo tak akorát, myslim že jeden na střídání. A vypadali fotbalově. Rozhodně víc než my (ale tak to všichni). Hrálo se na TKSPA. Rozčutávali jsme gólmana a pak nás napadlo, jestli nečutáme už dlouho a vono bylo už po čtvrt. Sudí nakonec dorazil, pak se někam ztratil, pak se ztratil Petr, pak se zase vobjevili a začali jsme hrát někdy před půl. (Jinak byl to takovej ten hodně aktivní sudí, co nás už doskrát pískal). Kvůli podmínkám počasí a hřiště, jsme zvolili taktiku čutání míčů za plot hned od začátku. Samotnýho mě překvapilo, jak tahle taktika na soupeře platila. Stačilo ňák tak hlídat hráče (nó), pak při první příležitosti kopnout míč doprdele a když jsme měli kliku, tak to byla šance. Soupeř se od hráčů nižších lig lišil hlavně rychlostí, možná trochu i fotbalovostí jednotlivců, ale jako celek nijak extra nepůsobil. Hrozně se cpal do útoku, ale díry v obraně měl a jako by si jich ani nevšímal. Naneštěstí jejich gólman byl ideání na toto hřiště, protože byl velkej a vybíhal na každou standartku, který sou zrovna na pidi hřišti TKSPA dobrý. Jinak k průběhu zpasu si toho moc nepamatuju. Vim že jsme šli do vedení. A bylo to ze standartky. Někdo hodil aut na Petra někam před vápno. Ten zkušeně zádama prodlouřil za sebe. Nutno říct, že obránce se zachoval jako my, a to že prostě zvednul nohu a vysral se na to. Za ním stal další šutér Karel, kterej nějak, už nevim jak, po zemi vsítil. Pak zase voni útočili my chodili do brejků a víc moc nevim.JO! Už vim! Veron kopal roh a prostě to napálil do brány. Míš to mrdnul do vzdálenější tyče... A teď nikdo nevěděl (až na Verona) co? Jako sudí prostě dal vodkop od brány. Že to prostě prošlo sítí. Ale Veron se tak nasral, že sem mu skoro začal věřit, že to byl gól. Navíc faktem bylo, že díra v síti byla fakt malá. V druhé půli musm vyzdvihnout úvod. Během asi 5 sekud se na nás valili asi ve třech proti jednomu, ale naštěstí to zazdili. Pak nevim. Smůla přišla někdy v půlce půlky. Jednou to místo vodkopu zkusíma zakombinovat a už z toho má soupeř standartku. No a dál? Rozehráli, to ale ten jejich to kopnul vší silou do prdele. Jenomže tim trefil párek tvořený Chuligánem Flo a jednim jech a vod tohohle páru to šlo do brány. No na hovno. Paradoxně nás ten gól docela nakop a docela jsme to rozjížděli. A to především Veron. Ale pak to přišlo! Já jsem dostel míč na půlce. Viděl jsem, jak na mě dou dva jejich a tak jsem zkušeně vypálil bodlem. Samotnýho mě překvapilo, že ta střela nebyla na podmínky špatná. Skákala po mokrý zemi a mířila přímo do spodního rohu. Navíc to gólman viděl pozdě. Skočil, ale pustil! A to bylo snad 5 minut do konce. Pak jsme eště měli pár mega šancí, jako prázdná brána z vápna, dva na gólmana atd. ale nic. A nakonec... Na středu jeden vod nás jen tak proběch okolo jejich hráče s míčem (pro informaci, to jsme dělali často (já taky)) a z celkem nadějný pozice vypálil na našeho gólmana. Navíc před níc zkočil další párek z jejich útočníka a Robbena a zkrs tyto tři lidi přošel míč do brány. Pak už se nic nestalo. Den před zápasem by mi plichta přišla jako zázrak. Po zápase to pro nás bylo jako prohra. Jo a zapomněl sem tam dres a hnusný triko. Jestli jste to někdo našel tak prosim o vrácení dresu a o nevrácení toho trika. Zdar!

Rozhodně jsi zapomněl na celkem dost sůležitých věcí. To, že soupeř skóroval z přímaku a né z rohu už bylo jedno. Máš pravdu, že tvoje rada ohledně druhýho poločasu nebyla úplně špatná, ale je potřeba vyzdvihnout výkon Vojty, protože pokaždé, co Vojta na někoho zařval, adnul gól. Není se tedo co divit, že to Petrovi střílelo. Pak bych si ještě vzpoměl na konec v závěru zápasu, kdy Kuba perfektně vyrazil míč ve chvíli, kdy se se svíjel na zemi, pomocí obličeje. A za nejlepšího hráče bych označil Marka, který se vrátil ke staré-dobré hře rukama. Na hřišti vypadal, jako zápasník, co se omylem dostal na fotbalové hřiště. Na rozdíl od Karla, kterej zase kopal do všeho a bylo mu jedno co to je. Jo ale rozdrtili jsme je hrůzně.

Dnes jsme jeli zodpovědět otázku: Nenotázka KDO, ale KOLIK?? (dále již jen noK,aK??) na Suchdol s týmem Sehranka FC. Již rozcvička napověděla ,že se nebude jednat o jednoduchý zápas, Soupeř, každý se svým míčem, rozcvičovali gólmana a my s půjčeným míčem stříleli na prázdnou branku. Zápas začal ve vysokém tempu hlavně soupeře a než nám po pár minutách po začátku teprve přijel brankář, musel Áda převést pár bravurních zákroků. Byli jsme to ovšem my kdo se ujal vedení. Tuším, že Petr náhodně skóroval. 1:0. Náskok jsme zanedlouho zvýšili na 3:0, ovšem pak jsme velmi polevili (a soupeř přidal) a výsledkem bylo snížení Sehranky na 3:1 při rohovém kopu. Uzavíráme tedy poločas za stavu 3:1. O poločase se ukázala jako klíčová moje rada, že jim nasypem postupně góly na 4:1, potom na 5:1 a následně 6:1 a nakonec 7:1. Je pravda, že začátek poločasu nebyl ideální, ale jakmile jsme začali plnit tuto radu, bylo to hned veselejší. Objevilo se i pár velmi zábavných momentů, například když utočník Sehranky, který byl faulován ještě dostal ránu míčem do xichtu, čímž si vysloužil posměch naší střídačky Na závěr tu mám dva poznatky z dnešního zápasu: za prvé je jednokolik má tým míčů, ale jak umí kopnout do toho se kterym se hraje a za druhé poslouchat moje rady:) noL,aK?? P.S.: Na jedněch nejmenovaných stránkách jsem okoukal styl hodnocení zápasů, který se mi velmi zamlouvá, a proto ho zde použiji: Obdrželi jsme hodnocení (rozuměj udělil sem si): 8,5 sviní (velmi kvalitní)

Na náš druhý zápas jsme dorazili v kompletní sestavě, akorát hřebík jen koukal a naše největší star se zranil asi po 10 minutách.Na začátek musim pochválit mülera páč dneska chytal dobře(ta pochvala mi dala zabrat). Začátek byl takovej oťukávací, ale my sme se poměrně brzo ujali vedení po pohledném ťukesu:) Pak následovali naše spálené šance, kterých nebylo zrovna málo a výjimečně se v nich nevyskytoval Petr.Ke konci utkání převzal otěže zápasu soupeř a dost nás tlačil (ale potřeba říct, že rozhodčí pískal kundu, kripl jeden dementní), ale my sme vedení, i díky mülerovi, udrželi a můžeme slavit další 2 body. Nechci se opakovat,ale musim: Není otázka KDO, ale KOLIK??

Koukám, že nikdo nechce psát komentář k tomuhle utkání, tak já to teda udělám holt. Takže sme hráli na Strahově a děsně sme je drtili, a oni se snažili zase nás co nejvíc pokopat, v čemž vyhrál takovej brejlatej obránce kterej trefil nečí nohu víckrát než balón. Skončilo to tak, že sme jim nasypali a šli sme domu.

Konečně je to tady první jarní zápas v šesté hanspauslké lize a jěšte ke všemu s Rohožníkem, který nás poslední sezónu pěkně potrápil. První poločas myslím, že měl Rohožník převahu (sem tam se upískl i rozhodčí, asi tak 50krát), měl několik rohů, avšak narazil na naši skálopevnou, přes zimu neuvěřitelně vytrénovanou obranu. V našem útoku se nám zprvu tolik nedařilo, ale potom co utekl Vašek a předložil Kubušovi (alias Míšovi) gólovku a ten se nemýlil, tak jsme taky začali soupeře trochu zlobit...V této sezóně zkoušíme novou natrénovanou věc a sice střelu doprostřed brány, ktérá se velmi osvědčuje (více v reportu z Lemra týmu), po jedné takovéto střele doprostřed, kterou gólman evidentně nečekal a proto stál mimo bránu, to bylo už 2:0 pro náš celek. Na 3:0 zvyšoval Áda po bleskově, ale hlavně zkušeně,Petrem rozehraném rohovém kopu. Není otázka KDO, ale KOLIK??

Do druhého kola postoupilo 6 týmů. Původní plán byl vytvořit jednu velkou skupinu. Reakce kapitánů: „Si děláš prdel!“ Pořadatelé Použili jinou taktiku a to znovu 3 členné skupiny se 2 postupujícími. Naše skupina byla opravdu výživná. Džudisti a Borusia Dortšpunt, což něco asi z druhý ligy nebo ňák tak. Navíc Éda gólman šel pryč, takže do brány nastoupil neomylný Hřebík. První myšlenka byla na potupu tak 0:5. Taktika byla jednoznačná.Totální defenziva. Navíc se zkrátily zápasy na 2x 10. Od začátku zápasu jsme opravdu bránili všichni, přičemž 3 hráči vždy pouze bránili, jeden se lehce vysouval a na hrotu osamoceně bojovala hvězda týmu Karel. Paradoxně, jsme je do šancí moc nepouštěli (teda do ňákejch jo, ale ne tolik) a sami jsme ohrožovali smrtícími brejky. Navíc zápas pískal Vojta (myslim), ale moc práce neměl. Já se zase moch stát salvnym, ale nedokázal jsem to, když sem asi minutu před koncem dostal míč ze strany na hranici vápna, ale gólmana nepropálil. Takže nakonec, světě div se, 0:0 a reálná šance postupu. Další zápas hráli Džudisti a já jsem to pískal, takže jsem zase dal něco pod 10 písknutí na zápas, když počítam konce poločasů jako 3. Taky museli vsadit na defenzivu, ale na rozdíl od, nás sem nohem víc tlačili i dopředu. A ze standartek měli dokonce několik vyložených šancí. Půle 0:0 a obrovská naděje, na postup obou týmů (My i Džudisti). Jenomže si nechali dát góla. V nervním konci na mě občas někdo něco zařval, čemuž sem nevěnoval moc pozornosti a nakonec se i málem servali, čemuž sem taky moc pozornosti nevěnoval. Každopádně postupovala Borusie a naše spolčené týmy si to šli rozdat o postup. V tý bitvě se dělo hovno tak postoupila Čelzí! Play off je tu!

Pořád si řikam, že to je jenom sen. Tohle není možný! To je proti všemu. Čelzí něco vyhrála. A to hrála i proti džudistům. A bez normálního gólmana. A s málo hráčema, kdy část byla zraněná, nebo vožralá nebo voboje. A s lidma tvořící tu chlastací část. A nejlepším hráčem a střelcem byl Karel! Zápasu předcházela dlouhá doba plná očekávání zítřků, což se však neprojevovalo na docházce na stránkách., kde eště pár dní před výkopem, bylo asi 5 lidí a to něco jako Já, Vojta, Petr, Hřebík a Gólman. Asi pod těmito okolnosti se den před zápasem, kdy přibyl Karel, už bylo najednou oznámeno, že Gólman neví. A nakonec samozřejmě nedorazil. V den samotného výkopu se ukázalo, že docházka nebude nijak závratná. U džudistů to bylo stejný. Navíc když viděl Minibub naší sqadru, tak se rozhodl hrát radši za ně. Naše sqadra totiž byla líhní vožralů, zraněnejch, proklínanejch, tupejch zakomplexovanejch hovad… Konkrétně Já, zraněnej Hřebík, Petr, Karel, Chuligán zraněnej míň jak Hřebík, ale zato po kalbě, Kubuš a , zlatý hřeb, Éda chuligán po kalbě, kterej šel do brány. Za džudo 3x Sedmidubskej, Vágner, Fanda a Mach.(Teda myslim) Hlavně, že se ukázaly předpovědi ohledně moc obránců. První kolo spočívalo v 3 členných skupinách, ze kterých postupovaly 2 týmy a mač se hrál na 2x15. My jsme dostali Střešovice i když jim furt někdo řikal Vršovice a pak ňáký co neměli ani dresy. První zápas proti Střešovicím ukázal naše možnosti, ale hlavně i naše nemožnosti. Na soupeře jsme vlítli jako když si vožralej Marek sundavá slipy. Myslí, že to dělá rychle, ale přitom se sotva potácí a vypadá u toho jako magor. Abych nezapomněl. Soupeři byli mladý kucí vopálený, co hráli 8. Vynikali celkem rychlostí, důrazem a měli slušnou techniku. Klasicky zaostávali jasně v taktice. Navíc jich bylo dost a Hřebík se po asi 3 minutách zranil do konce turnaje. V celkově útočnym zápase rozhodla právě fyzická kondice a štěstí. Z našich hráčů se ukázal nejvíc Karel a my jenom mohli tušit, jaký „one men“ představení nás čeká. K naší smůle výborně chytající brankář tamtěch všechno vyrazil nebo chytil a to toho bylo jak máku. Karel střílel aspoň tak 5x a jednou dokonce i já a i když jsme neměli žádnou tutovku (myslim, nevim, šli sme pak chlastat tak nevim) tak tam něco padnout mohlo. Nakonec sme dostali zase takovou kravinu, kdy už se dostával jeden jejich sám na vápno, já mu tam hodil skluza (nekecam), ale vodrazilo se k jejich nejlepšímu hráči, kterej to technicky dorazil okolo Édy. Pak už si toho moc nepamatuju. Prostě sme dostali a postup se nám dost vzdálil. My jsme šli odpočívat zatímco nastoupili Střešovice a Ty voranžový. Pískal to Petr, takže byla slušná naděje na dobrý výsledek. Navíc Gólman Těch voranžovejch si některý míče házel sám do brány, takže po půli se nám skvěl skvělý výsledek 3:0. V druhý půli nepochopitelně Střešovice odešli a navíc jim začal chybovat čaper. Konec 3:2 a my na tom byli eště hůř. Úplně nejhůř v celym turnaji jsme na tom byli po pár minutách posledního zápasu prvního kola proti Voranžovejm (já nevim, jak se menujou byli prostě voranžový). My jsme začali strašně chaoticky a poměrně brzo dostali. Já jsem hrál jak hovado a tehdá došlo k revoluční změně taktiky, která by se mohla zapsat do naší historie. Já se zatáhl s Kubušem do zádu a Marek šel tvořit hru pro naše smrtící útočníky Petra a Karla. Do půle už to bylo 2:1. Soupeř se sesypal a před koncem už dostával 4:1. Góly si nepamatuju, ale střelec byl jen jeden: „Zabiják Karel!“ Já sem pak šel eště sám na brankáře, ale trefil tyč. My jsme padli mrtví na zem s tim, že se eště budeme muset srát další zápasy. Zatímco po prvním zápase jsme si říkali, že přece tady nepudeme po dvou mačích domu, tam po tom druhym, kdy jsme teda postoupili jsme začali litovat, že to tak nebylo. Abych zhodnotil naše vystoupení. Měli jsme ve skupině mladý týmy a papírově jsme měli jasně na vrh. Naše jelitní lajna ukázala celkem nespolehlivost v těhle zuřivě běhanejch zápasech. Navíc jako jediný jsme měli odpočinek mezi zápasy a jako jediný měli možnost díky pískání ovlivnit výsledek. Na druhou stranu jsme hráli jednom se 4 hráči ve standardním stavu a neměli standardního gólmana a měli jsme i smůlu na gólmana soupeřů, protože Střešovickej chytal proti Voranžovejm tak normálně a proti nám fakt dobře a Voranžovej proti Střešovicím strašně špatně zatímco proti nám jenom hodně špatně. Ale hlavně! Našli jsme hvězdu! Karel!

Další přátelské utkání tradičních soupeřů Čelzí a Go Hospu se neslo v poměrně tradičním počasí a to že chcalo a bylo hnusně, což vyplývá z toho že chcalo. Teda já minule nebyl tak nevim, ale prej chcalo a tentokrát chcalo taky takže prostě furt chcalo všude a vždy. Kromě toho byla zajímavá jiná věc a to počet lidí. Jich bylo jak máku a my sme byli úplný hovno! Teda přes jich bylo akorát dvojnásobek. Karel přišel pozdě, takže za nás nejdřív museli hrát dva vod nich a potom aspoň jeden. Eště před zápasem jsme museli teda vyřešit klíčový problém a to, na koho to svézt. Těžké to nebylo. Úplně jasně vyšel Petr. Tak teda nejdřív za nás hráli dva a pak jeden od nich. Překvapivě to byl jejich nejlepší hráč. Avšak, podle toho co pak bylo slyšet z tábora Go hospu, to tak nebylo schválně. Nejspíš ze sebe strhnul syndrom Go Hospu, kde se každej musí dřív či později zkazit a mohl teda ukázat, co v něm je. Taky bych chtěl připomenout, že jemu stačilo za ně jednou nehrát a bylo, zatímco jiní se z toho eště po asi třech letech nevzpamatovali. Eště bych chtěl připomenout, že proti nám nastoupil hlavně ten "nový" Go Hosp, vyznačující se o dost zlepšenou kvalitou jednotlivců, ale s dost mizernou taktikou a sehraností. Z nich si ještě pamatuju takovýho malýho útočníka, co docela zlobil.Jinak ze starýho tam byl samozřejmě Wilda, Peťák a Radek v bráně. My jsme nasadili tradiční zbraně a to dělat si z toho prdel a ňák to učutat. Teda po výkopu se hrálo dost přátelákově. Hodně běhaní, přihrávek, průniků... a málo důrazu, tvrdoti, vracení, vůbec vobrany atd. Překvapivě to spíš vyhovovalo nám. Go hosp se zanžil ňák tak tlačit a často střílet, ale střílel podobně jak my (prostě doprdele) a nebo to Kuba celkem v poho čapal. My jsme spíš vybíhali na protiútoky a měli jsme z nich docela šance. První gól dal, světe div se, JÁ a to hlavou z autu, kdy mě nechali úplně volnýho. Pak nějak přišel Karel a uchvátil sólo představením, kdy to několikrát vypadalo, že zvolil špatnou variantu, ale přitom v pohodě zavěsil. Jeden gól dal ještě ten (myslym že Vondra), takže ho připisuju jim, když jim to nepomůže. Po těch pěti gólech jsme se už fakt vykašlali na bránění a stihli asi za deset minut dvakrát inkasovat. Líbilo se mi bránění, kdy si všichni vybrali hráče na straně a nechali středa (nebo čtvrtek(haha já sem teda vtipálek)) doběhnout do vápna. No a pak byl konec. V zápase padlo několik hlášek, ale už si žádnou napamtuju a po Karlově příchodu se trošku přitvrdilo, ale jenom malinko. Byl dokonce jeden faul. A nakonec sem tam při převlíkání nechal štulpny debil.

Já bych to neviděl tak zle. Tohle bylo celý navíc. I kdybychom si pak dávali vlastňáky, tak by to vlatně bylo dobře, protože cíl byl postoupit a všechno vostatní už bylo navíc, takže by to bylo jedno z navíc. A to sem já teda neudělal!!! Já jenom jednou pomoch soupeři, takže jsem udělal vlastně eště víc než to hodně.

Bohoužel dnešní soupeř byl nad naše síly. Shrňme si ale spoň v pár bodech čím to bylo: Za prvé soupeř byl ze třetí ligy a byl viditelně sehraný, a chvílemi posílen o Petra a Ádu, nám zle zatápěl...prvních pár minut sme byli zalezlí na naší půlce a odráželi jeden útok za druhým..potom ovšem se nedomluvili naši obránci a bylo to 0:1, ale neházeli jsme flintu do žita...jenže po chvíli soupeřův hráč Áda vypíchnul našemu golmanoví míč a bylo to 0:2, naštěstí Vašek okamžitě kontroval 1:2 a tak skončil poločas, stále ještě žily naše naděje...ovšem druhý poločas patřil soupeři a byl to především Petr kdo zakládal jeho útočné akce, přihrávky od našich obránců neomylně posílal jednu za druhou do útoku Vršovic...naše obrana se rozpadla a inkasovali sme ještě třikrát...Doufejme, že příště si Petr alespoň vezme jiné než modré triko, aby tak ostatni hráče Čelzí nemátl.Máme ještě co dohánět před začátkem sezóny..Na konec bych ještě dodal, že soupeř byl lepší, ale spoustu gólů jsme si dali v podstatě sami....................................................................... Na tenhle prispevek musim reagovat... Shazovat vinu za prohranej zapas jen na dva lidi, kteri navic tretinu utkani stridali, mi pripada trochu nefer. S Adou jsem se nekolikrat potkal na stridacce a v tu chvili se obraz hry vubec nezmenil. Souper nas i bez, tebou zminovane, nasi pomoci drtil az to nebylo hezky a myslim, ze tou dobou padlo i nekolik golu... Tak si tady prestan lecit traumata z doby, kdy jsi nehral za nas a ja s Adou jsme tvejm tymum davali goly jak na bezicim pase.

Moje prvni pratelske utkani za Celzi dopadlo moc dobre, jak je videt obrana odvedla poctivou praci a utok dal tri goly, coz je v nasi soucasny forme velkej nadprumer. Byla to povedena generalka na nas nadchazejici zapas zimniho turnaje s tretiligovym tymem...nebode to lehky ale verim, ze na hristi nechame vsechno a s trochou stesti by se nam mohlo podarit prinutit karla popobehnout.Drzte nam palce:)

Největší výpadek jsme si schovali až na závěr podzimu. Náš ležérní vstup do utkání ztrestal soupeř hned dvakrát a dal nám toli gólů, kolik nikdo jiný na podzim. Naštěstí jsme se rychle oklepali a ještě do poločasu hrozivé manko smazali. Udeřili jsme jak jinak než ze vzduchu. V druhé půli jsme už ale byli lepší a o tom jasně vypovídají i čtyři góly co jsme soupeři nasázeli. V poslední vteřině jsme sice ještě jednou inkasovali, ale to na našem vítězství už nemohlo nic změnit.

V souboji nejlepších obran ligy se ta Rams nečekaně snadno zhroutila. Po úvodním oťukávání jsme šli do vedení a začali jsme si na hřišti budovat respekt. Netradiční střelec Marek pak svými dvěma góly rozhodl. Výhru pojistili ještě Petr a Áda a tak nesmírně ambiciózní Rams museli zkousnout druhou hořkou pilulku krátce po sobě, protože v minulém kole dostali podobný příděl od B11.

Heroes nepatřili papírově mezi nějak těžké soupeře a v zápase se ukázalo že přdpoklady nelhali. Dan Moravec vcelku v pohodě nasázel soupeři v první půli hattrick a bylo vymalováno. Ani minela zlitého stopera Marka nás nemohla připravit o náš klid a dohrávalo se vyloženě jen z povinnosti. Proto jsme se možná bavili všemožnými kravinami jako například Lukášova legendární patička která nikdy nevyjde či standartka snů...

Tentokráte měl přijet na strahov druhý tým tabulky. Zápas byl ještě o to pikantnější, že šlo o tradičního soupeře z přátelských utkání. Nejlepší střelci obou týmů byli navíc spolužáky z gymnázia atd....našlo by se víc důvodů proč tento zápas měl být vrcholem podzimu. Proto jsme si také přizvali fanoušk a naši hooligans nám vytvořili vskutku domácí prostředí. B11 si dávali velký pozor na naše standartky, ale o to nebezpečnější jsme byli z rychlých protiútoků. Hned ve třetí minutě jsme po mém gólu vedli a o čtvrt hodinku později to bylo už o dva góly. Toto vedení jsme zkušeně hlídali a hráči v bílém mohli děkovat jen velkému štěstí a naší invaliditě v zakončení, že se utkání neproměnilo v debakl. Náš koncentrovaný výkon se ale zhroutil v poslední desetiminutovce. Z ojedinělé akce soupeře padl gól a pak jsme se najednou dostali pod těžký tlak a div že jsme o vedení nepřišli. Jesli bude B11 hrát jako těch posledních 10 minut, tak to může být na Tvrzi na jaře dost zajímavý...

Na tomto utkání jsem chyběl stejně tak jako většina týmu. Ti co přišli však odvedli heroický výkon a vyválčili důležité tři body. Prvních dvacet minut jsme hráli ve třech, až poté dorazil čtvrtý hráč do pole, jímž byl kapitán Petr, který zaspal(i když se hrálo ve 4 hodiny odpoledne). Oslabení o jednoho hráče jsme už zvládli a brankami Kubuše a Petra jsme vyhráli nejtěsnějším možným rozdílem...

Na strahovské nudli jsme tentokráte hostili tým z horní části tabulky. Běhavé a nepříjemné Vořežšpruty jsme ale roznesli na kopytech ryze hanspaulským stylem. Soupeř nebyl schopen pokrývat naše standartní situace a ze vzduchu dostával jeden úder za druhým. Hlavičkové souboje jsme s přehledem vyhrávali v obou vápnech a tak na začátku druhé půle bylo vlastně rozhodnuto. Až za stavu 4:0 jsme polevili a dovolili soupeři i snížit, ale to už málokoho trápilo...

Hned v úvodu zápasu se zranil jeden hráč PMS a tento tým pak dohrával v oslabení. To nás naprosto demotivovalo a přestali jsme běhat. Utkání jsme doslova odchodili a naplno jsme také ukázali svou největší slabinu a tou je šíleně špatná koncovka. Soupeři to nevzdávali a sympaticky bojovali, ale ve čtyřech v poli to nejde a tak se všechny tři body pochopitelně stěhovali na Strahov...

Jakožto vedoucí tým tabulky jsme měli být v tomto utkání proti v tu dobu poslednímu Slavoji jasnými favority a svoji úlohu jsme potvrdili do puntíku. Všichni tři útočníci nezklamali, Petr a Dan dali po dvou gólech a Vašek dokonce tři. Utkání hrané na jednu branku tak dopadlo podle očekávání...

První poločas moc fotbalových momentů nepřinesl, dominovaly obě obrany. Klíčovým momentem se tak stal kamikatze náběh nejlepšího obránce soupeře do Vaška, který skončil paradoxně hůř pro faulujícího hráče a stoper Daytony musel být převezen do nemocnice. Bez vůdce defenzivy už soupeř nedokázal vzdorovat a po gólech Vaška a Petra jsme zápas v poklidu dotáhli do vítězného konce...

Toto utkání značně ovlivnil alkohol, který nám vyřadil ze sestavy hned tři hráče a museli jsme tak hrát bez střídání. Marek měl dobrou vůli nastoupit, ale když vyběhl na hřiště zcela nahý, neměl pro to pochopení pan rozhodčí a jeho účast v zápase zakázal. Z podobných důvodů byli do role diváků odsouzeni i Filip a Áda. V samotném zápase jsme měli jasnou převahu, ale trápila nás koncovka a tak v první půli skóroval jen soupeř. Druhé dějství jsme je ale přikovali do jejich brankoviště a zaslouženě jsme utkání otočili...

První zápas Pkfl jsme sice odstartovali dost nejistě, ale hned od úvodu druhé půle jsme za to konečně vzali a soupeři v poklusu nasázeli 5 fíků...dvakrát se trefil dokonce i Petr, z toho jeho druhý gól byl výstavní, kdy tečoval míč patičkou přímo do šibenice...

V tomto kole na nás nevyzbyl žádný soupeř. Avšak díky tomu, jak hrály a pískaly ostatní týmy, jsme se s pouhými šesti body octli na třetím místě!!!

Konečně jsem si mohl zase zahrát. Bohužel to k vítězství nevedlo. Snad se podobný zápasy v lize nebudou opakovat. Nedat gól z tolika šancí je ostuda. Sedmý (zřejmě postupový) bod nám těsně unikl. Teď musíme doufat, že Pražští Lvi porazí Milenium a připraví o bod Lachtana a že England sebere Mileniu aspoň bod... a na to bych nevsadil ani halíř :-(

Nebyl jsem na zápase, ale prej to bylo drcení soupeře z pátý ligy. Škoda jen, že prej byla zase typicky mizerná produktivita.

Ota Duben by z vás měl radost, hoši. Ještě, že jsem marod a neviděl jsem to.

To se vám to hrálo, proti veteránům.

Jednou nepřijdu a hnedka průser.

Zavánělo to blamáží...